neděle 26. března 2017

Francie chce vidět a slyšet více žen…

Francouzský konvergovaný regulační orgán Conseil supérieur de l’audiovisuel (CSA) vydal u příležitosti MDŽ již druhou „kritickou“ analytickou zprávu“ o zastoupení žen v televizích a rádiích ve Francii. Tato zpráva analyzuje stav zastoupení žen ve francouzských televizních a rozhlasových programech v roce 2016 a to z kvantitativního i kvalitativního hlediska. Současně se věnuje navrhovaným opatřením, která CSA s ohledem na práva žen v roce 2016 přijala.
Studie při celkovém zobecnění získaných dat mj. ukazuje, že ženy jsou ve francouzských elektronických médiích údajně stále nedostatečně zastoupeny (38%). Jako „odbornice“ jsou do televizí a rádií zvány v 30% ze všech zastoupení a v pozici "politických hostů“ tvoří jen 32% z celkové účasti. Podobně, jako v jiných statistikách, už ale studie prakticky nebere v potaz, jaký je například reálný podíl žen mezi „politiky“… Pozitivní výsledky analýza zjistila u veřejnoprávního vysílání, kde ženské zastoupení dosahuje až k 56%. V případě zpravodajských TV kanálů se pak „ženský podíl“ přiblížil hranici 40%.

Regulační orgán CSA spočítal, že pouze 3% francouzských TV kanálů a rozhlasových stanic svým vysíláním přispívá k odstraňování genderových stereotypů či dokonce násilí na ženách. Výsledky budou jistě předmětem další diskuze, mj. i kvůli metodice výzkumu a korektnosti dat a vstupů pro veřejně prezentované závěry. Diskuze samozřejmě bude i k celé analyzované problematice.

CSA si pro další rok vytkla za cíl „aktivně podporovat přístup k podpoře žen v rozhlasovém a televizním vysílání spolu se snahou pomoci lépe vnímat a chápat obraz žen v reklamě či hudebních videoklipech…“.

Je pravděpodobné, že podobné výzkumy a aktivity se ve větší míře dříve nebo později objeví i v dalších evropských zemích i u nás. Opět je, podobně jako v jiných analýzách, otázkou objektivnost metodiky i prezentace výsledků i na ně navazující závěry.

Ostatně i u nás podobné diskuze nad „analýzami“ vysílání probíhají, byť v jiných mediálních tématech. Poslední dobou se kvůli tomu do centra pozornosti po delší době dostává i regulační Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV).

Není zase až tak dávno doba, kdy RRTV z podnětu Poslanecké sněmovny analyzovala zastoupení politiků v českých televizích a rádiích (bez rozdílu pohlaví). Nejprve se, ještě v době dominance některých televizí a bez většího rozšíření internetových médií, statistické hry soustředily na kvantitativní výčty a dobu pobytu politiků na obrazovkách a v rádiu - podle stranického klíče. Hned se k tomu přidaly potíže při změnách, zániku nebo slučování politických uskupení nebo přestupy či přeběhy politiků. Ještě větší potíže pak byly s „nepolitickými“ politiky. Ani to však nestačilo a tak se analýzy rozšířily i o kvalitativní hodnocení zastoupení lidí v elektronických médiích, čímž se statistická chybovost ještě více zvýšila. Kladné, záporné či neutrální hodnocení vyznění prezentace politiků v médiích bylo velmi nepřesné a ani neřešilo třeba synergii, kombinaci a celkové působení při více vystoupeních nebo vůbec přístup konkrétního média k danému exponentovi. Výsledky pak byly téměř vždy zavádějící neboť nejen zákonodárci, ale ani nikdo jiný nedokázali nikdy přesně říct jaký správný procentní podíl je ten přesný a optimální….

RRTV ani jiný regulátor nebo nějaký „osvícený“ orgán nedokázaly rozhodnout, jaká správná čísla mají v zastoupení politických stran a hnutí vycházet. A podobně tedy ani nyní regulátoři a autoři francouzské „Studie o ženách v médiích“ zatím nenašli optimální poměry zastoupení žen. Stejně tak se nenajdou případní viníci zjištěných „nedostatků“ a přirozeně se neví jak takové případy trestat…

pátek 17. března 2017

Norská rozhlasová digitalizace běží...


Server radio.no zveřejnil první údaje (PDF) několik týdnů po zahájení přechodu na digitální rozhlasové vysílání v první z oblastí. Průzkum (Kantar TNS)  mj. ukázal, že hodně lidí si pořídilo digitální rozhlasový přijímač až těsně před ukončením analogu. 85 procent všech domácností v oblasti Nordland  má minimálně jeden přijímač pro DAB+.

   
 









 Výsledky průzkumu v oblasti  Nordland:

 • Počet DAB rádií celkem: 224 000 (před vypnutím 165 000)
 
• Počet DAB rádií v autě: 53,000 (39,000)
 
• Celková doba poslechu rádia: 64% (74%)
 
• Reach  - pokrytí rozhlasovým vysíláním v DAB+ : 81% (57%)
 
• Reach  - internetové rádio: 28% (28%)
 
• Reach  - celkový rozhlasový poslech digitální televize: 22% (20%)
 
• Reach  - poslech digitálního rádia 86% (75%)
 
• Reach  - poslech pouze v pásmu FM 14% (25%) 


 

10 kroků k úspěchu DAB+

Prezentace Joan Warnerové z Commercial Radio Australia


























středa 15. března 2017

Švédsko proti rozhlasovému proudu



Přes pozitivní pokrok v evropské rozhlasové digitalizaci, ke kterému se v posledních měsících přidávají s aktuálními změnami i dosud stagnující Německo a Rakousko, se v některých státech, po politických změnách, otáčí vývoj opačným směrem – zpět vstříc analogu v pásmu FM.

Na počátku byla jedna z prvních oficiálních vládních strategií digitálního rozvoje. Nesouhlas s postupným  rozvojem nové technologie DAB ve Švédsku pak ve větší míře přišel po politických vládních změnách, spolu s tlakem některých komerčních mediálních skupin. Časem se v rámci oponentní mediální kampaně začaly používat někdy až absurdní negativní argumenty, v čele s rizikem možných potíží ve vojenské oblasti… apod.  Nepomohl ani pokrok v blízkém Norsku, kde i přes protesty a žaloby na všech úrovních byl proces přechodu na digitální platformu DAB+ oficiálně zahájen a probíhá bez potíží. Za několik měsíců tak v Norsku dojde k většinovému opuštění pásma FM.

Další evropské státy buď již mají plán přechodu, či na něm v nějaké formě pracují, anebo alespoň připravují podmínky. K nim patří i pozastavení přidělování licencí pro analog resp. omezení přidělování kmitočtů pro rozhlasové vysílání v pásmu FM (VKV). K takovým případům se specifickými podmínkami patří například v Nizozemí.

Naproti tomu ve Švédsku jdou tamní orgány a instituce opačnou cestou a hledají další kmitočty v analogu v pásmu FM pro rozšiřování dosavadních kmitočtových přídělů. Švédská telekomunikační agentura PTS nyní informovala o svém plánu na vyhledání a zkoordinování sad nových VKV kmitočtů pro komerční rádia. Prioritou je podle PTS vytvoření minimálně tří národních celoplošných sítí s pokrytím území s 80-85% populace. Prověřuje se cca 100 možných kmitočtů, z nichž by mělo být disponibilních asi 80. Práce na novém kmitočtu plánu, který bude předložen vládě do letošního 30. června, tak pokračují naplno. Příští licenční období bude platné na dobu 8 let a mělo by začít platit již 1. srpna 2018. 

Regulační orgán pro tisk, rozhlasové a televizní vysílání MPRT bude mezitím připravovat strategii pro udělování licencí. Půjde podle všeho opět o tradiční formu „soutěže krásy“ se „zohledněním podpory hospodářské soutěže a různorodosti…“

Digitální rozhlas je pro Švédy tak opět o velký kus dál…

pondělí 13. března 2017

PR a digitalizace

Mediální nadšení z letošního mírně opožděného startu „nového“ digitálního televizního vysílání  v DVB-T2 je i nadále primárně podporováno zainteresovanými subjekty a zejména některými „natěšenými“ PR agenturami a jejich protagonisty. Při bližším pohledu ale není realita ani zdaleka tak růžová, jak je v médiích občas prezentována.   Zejména vyhlídky na další měsíce nejsou příliš optimistické…  Oponentura se zatím, zřejmě i kvůli mnoha neznámým a vzdálených termínům přechodu, ke slovu příliš nedostala.

A to se toto téma ještě nestalo předmětem větší politizace, podobně jako většina jiných věcí se vztahem k větším skupinám obyvatel. Významnou nejistotou pro celý proces bylo i loňské podzimní lavírování kolem pozice ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka a dění kolem něj i jeho poradců  - zejména pak v samotném závěru před jeho letošním odvoláním.

Doba předvolební (a vlastně i ta povolební….) je spíše na překážku podobným dlouhodobým projektům. Přechod na DVB-T2 je navíc vynucený jinými nadnárodními a spíše konkurenčními zájmy, než jsou potřeby terestrických brodcasterů a televizí. Na základních rozhodnutích a na stanovení pravidel se podílí jak mezinárodní a evropské struktury, tak dílem členské státy EU. Do celého procesu pak ve finále promlouvá a odpovědnost přebírá jak domácí politická reprezentace (současná i ta další po podzimních volbách), tak i české regulační orgány. I tyto domácí instituce projdou personálními změnami, s velkou pravděpodobností s politickým nádechem.  Než budou pravidla doplněna potřebnou legislativou i dalšími rozhodnutími, dojde ke změnám i v řadě dalších dotčených orgánů, včetně těch politických. Bude se rovněž měnit Rada České televize a ještě předtím pravděpodobně dojde i na předčasnou volbu generálního ředitele. ČT tak i z dalších důvodů asi již nebude hlavním lídrem a tahounem, jako tomu bylo s koncem analogu. Změna v Radě ČTÚ pak proběhne v nejbližších týdnech a pravděpodobně, podle zákulisních zdrojů, dojde při ní i ke změně v zastoupení žen v radě…

V neposlední řadě se změní vedení MPO i další orgány. Poslanecká sněmovna se blíží nejen k parlamentním prázdninám, ale i ke konci svého současného mandátu - to vše za naplno běžící volební kampaně.

Technologický přechod na vyšší standard TV vysílání má sice schválený základní plán, ale splnění jednotlivých kroků už nebude tak snadné. Změna legislativy je vždy soubojem chtěného a možného, zejména v případě tak rozdílných zájmů jako tomu v mediální branži tradičně je. Dále přetrvává nejasnost perspektivy dosavadního většinového způsobu televizního vysílání i budoucí obchodní modely – navíc s „rizikem“ kódování a zavedení placených služeb. Souboj technologických přenosových platforem mezitím graduje a přesun ve prospěch obecně podporovaného vysokorychlostního i mobilního broadbandu mění prostředí rychleji, než jsou schvalována pravidla. Ani kmitočtové řešení a koordinace nebudou bezproblémové a tím i sestavení optimálního technického plánu přechodu. Zbývá řešit mnoho dalších věcí, například dostupnost prostředků pro současné i budoucí regionální či lokální televizní vysílání, reálné postoje hlavních komerčních televizí a řada dalších věcí.

Samostatnou kapitolou pak bude posuzování evropských orgánů kolem naplánovaných mnohamiliónových finančních kompenzací, které jsou apriori vždy předmětem právních i politických potíží – často i „ex post“. Stačí si vzpomenout na doby nedávné, například i na poněkud zpožděné rozhodování či posuzování legislativního rámce. Jedním z takových případů bylo i dlouho očekávané klíčové stanovisko Ústavního soudu v případě první fáze digitalizace, které, byť pozitivní, přišlo až po skončení celého procesu. Ve hře pak jsou i finanční náklady, jejichž zdrojem má být kromě telekomunikačního účtu i státní rozpočet.

V každém případě v současné „digitalizaci“ nelze vyloučit ani zpravidla složitou a dlouhou roli právní a soudní, která nastane v případě nedohody nebo při možných žalobách a sporech v rámci celého 3letého procesu.

Je každopádně poněkud smutné, že se realizace tak důležitého a komplexního projektu v posledních týdnech smrskla v podstatě na jednoduchá propagační hesla a slogany, včetně slibování snadných rozhodovacích a legislativních řešeních a na aktivity a zákulisní diskuze kolem připravované soutěže na informační kampaň…